Kterak jsem si postavil PC 2x výkonnější než Apple Mac Pro za 600.000. Za třetinu ceny.

Od doby kdy jsem naposledy upgradoval svoje PC uplynuly roky, střih 4K videa i práce s padesátimegapixelovými fotkami, které lezou z mého foťáku začala být trochu pomalá a tak nastal čas na to, co každý nerd miluje (pokud na to má dost peněz) upgrade. A já jsem si uvědomil, že snad poprvé v životě se nemusím žinýrovat a můžu si postavit to nejlepší, co lze a nebrat ohledy na finance. Postavím si nejvýkonější super PC jaké jde! A jako benchmark použiju nejpředraženější PC všech dob – Mac Pro. Jak to dopadlo a kolik to nakonec stálo?

Krátká historie mého stavitelství

Než se pustíme do detailů mojí nové sestavy, stojí za to si říci něco o tom, jaké počítače jsem doposud vlastnil a proč. Ani ten současný totiž není tak úplně normální počítač.

Mým prvním strojem byl osmibitový komunistický klon legendárního ZX Spectra – Didaktik Gama. Dodnes na něj nedám dopustit a stále ho vlastním. Následně jsem si ze zvědavosti pořídil jeho konkurenta Commodore C64, který mi ale k srdci moc nepřirostl.Pak jsem přesedlal na tehdejší cool superpočítač Commodore Amiga 500, což je další srdcovka, naprosto revoluční a božský stroj, mnohonásobně lepší než tehdejší PC, který bohužel převálcovala neschopnost Commodore a potřeby kanceláří po stavebnicovém PC.

Přechod na PC (tehdy ještě bez Windows) po krachu Commodore pro mě byl velmi těžká potupa. PC jsme mi Amigisti srdečně nenáviděli. A tak jsem si alepsoň sestavil co nejalternativnější stroj, kam nesmělo nic od klasických PC firem typu Intel, IBM a Creative. Můj první procesor tak bylo AMD 586, jako zvukovku jsem složitě sehnal tehdejší modlu demoscény a hudebníků Gravis Ultrasound (mladší z vás asi netuší co to zvukovka vlastně je 🙂 a později do sestavy přihodil tehdy první DirectX grafickou kartu Nvidia Riva 128, kterou jsem si pořídil za první vlastní prací vydělané peníze. U AMD jsem od té doby zůstal a moje další karty už byly jen od ATI (dnes taky AMD). Nemám rád Intel. A jak jste možná pochopili, nemám rád monopoly a mám rád outsidery. I když to jepak život občas trochu složitější.

K mojí rebelii se s nástupem multimédií a filmů v divixu přidalo ještě jedno hobby – snaha vytvořit si PC, které bude vypadat jako multimediální přehrávač, nebo hifi komponenta a ne hnusná béžová krabice, jako všechny tehdejší PC. Zároveň nebude vydávat zvuky jako startující vrtulník, jako všechny tehdejší PC a půjde připojit k televizi a ovládat dálkovým ovladačem.

To byla skutečná výzva, protože tehdy někdy před daceti lety byl pojem HTPC naprostou novinkou a sehnat desktop case z jiného materiálu než béžový plast, bylo naprosté šílenství. Stejně jako pak do toho case narvat cokoli většího než ITX desku. Tiše to uchladit pak byla čirá utopie. Nicméně jsem postupem času metodou pokus omyl neustále uprgradoval a zjišťoval co funguje a co ne, až jsem se konečně dopracoval k bedně, kterou už mám snad 12 let a zatím jí nic nepřekonalo.

Moje hifi věž. Schválně, co z toho je počítač?

Jseš přece programátor

A když už jsme u toho, tak ještě zmíním takovou humornou představu většiny lidí o tom co dělám. Obvykle, když se někomu v mém okolí rozbije počítač, chytí vir, nebo nedokáže připojit síťovou tiskárnu, volá mi, abych mu poradil, s větou: “seš přece ten programátor, tak jsem myslel…” No. Nejsem programátor. Nejsem ani správce sítě a tipuji, že u nás v práci si tak 80% lidí vlastní PC nestaví. Nejsme výrobci hardware, programátoři netvoří ani polovinu firmy a správce sítě máme jednoho na 200 lidí. Přesto roky široké rodině spravuji počítače a s většinou problémů jsem si nakonec dokázal většinou poradit. A to nikoliv klasickou metodou mnoha ajťáků – když to nefunguje, přeinstaluj Windows.

Přesto ale nesleduji nejnovější trendy, nekupuji si Chip, nevím moc co se děje nového v hardware a počítač neřeším, pokud funguje tak, jak má. A Windows 10 překvapivě konečně po letech fungují tak jak mají, takže příbuzenstvo přestalo volat s prosbami o odstranění malware, defragmentace disků, nebo dotazy, proč je to najednou tak pomalý. A tak jsem zakrněl od poslední výměny víc, než normálně a když jsem se rozhodl upgradovat, trvalo mi několik dní, než jsem se doučil, co se za těch pár let změnilo. Tak jsem třeba zjistil, že sítě už nejsou jen gigabitové, ale deseti gigabitové, takže se můžu zbavit otravného kopírování rychlostí 100MB/s. Stačí, když bude mít motherboard lepší síťovku, koupím si drahý switch, nový NAS a vyměním kabely za Cat7. Trochu se to možná ale prodraží.

Každopádně nejsem žádný velký stavitel ani správce sítě, jakž takž se vyznám v Biosu, nikdy jsem nic nepřetaktovával a nečekejte ode mě zázraky, ani nějakou velkou erudici v následujícím textu. Jsem stavitel hobík amatér.

Na co vlastně potřebuju ten superstroj

Od dávných časů , kdy jsem stavěl svůj první hifi počítač, vývoj pokročil mílovými kroky a idea Home Theatre PC poněkud vyvanula. Nejdřív jsem vizi tichého přehrávače vzdal a chvíli přesedlal na tehdejší první čínské pofiderní mediaboxy. Posléze se s lepším chlazením k PC vrátil a dnes, v době Nvidia Shieldů a aplikací v televizi, jsem přesedlal primárně na Shield připojený k NASu. Na hudbu pak používám streamer HifiRose RS200, který sám o sobě umí přehrávat i 4K filmy a Youtube. Přesto je moje PC stále připojené k hifi sestavě, je dokonce jednou komponentou mojí “hifi věže”, jako hifi komponenata vypadá a to včetně velkého volume knobu a displeje s grafickým ekvalizérem.

K čemu tedy PC primárně používám? Inu, kromě hraní her na obřím ultraširokém prohlém monitoru o úhlopříčce 49 palců Samsung Oddyssey, nebo na 150 palcovém plátně a HDR 4K projektoru JVC, ho používám především k práci. Vcelku dost fotím a jelikož mám fullframe 50 megapixelovou zrcadlovku z níž vylézají opravdu obří RAW soubory, výkonný počítač se opravdu hodí. Což platí ještě víc o střihání videa, kterému se věnuju taky hodně často. Střihat a renderovat 3 hodinové video v 50Hz 4K už chce pořádnou mašinu. Protože pokud ji nemáte, tak polovinu času při práci čekáte na to, až střižna něco udělá, nebo vyrenderuje náhled. Bez přehánění. Vyrenderovat si náhled timeliny po aplikaci stabilizace obrazu trvá pekelně dlouho.

No a když už jsme u toho, tak pracuju i s jedním dokumentem ve Wordu, který má 300 stran, otevírá se několik minut a když zmáčknu klávesu, něco se stane za cca 20 sekund.

Takže zadání je jasné něco na čem půjdou hrát hry ve 4K a zároveň to zvládne tvorbu obsahu a práci s obřímy soubory.

A psaní ve Wordu.

Což znamená, že PC samozřejmě musí zvládnout dobře hry a aplikace náročné na procesor a grafickou kartu, ale to už není často ta největší brzda. Co dělá člověk pracující s fotografiemi a videem nejčastěji? Kopíruje, načítá a ukládá! Takže potřebuje rychlé disky, aby tato činnost byla co nejrychlejší.

Ono totiž, když nahrajete dvouhodinové 4K video a chcete ho čtečkou kopírovat do PC, trvá to přes USB 2.0 a s čtečkou UHS-1 přes půl hodiny. A i když budete kopírovat z foťáku přes USB-C, tak pokud máte jen USB 3.0 a ne USB 3.2 Gen2x2, taky si nepomůlžete. A i když máte nejnovější standard USB, tak pokud to ukládáte na pomalý disk se zápisem 200MB/s, tak vám je i USB 3.2 k ničemu. No a když ty desítky giga pak chcete zazálohovat na NAS po síti, zjistíte, že i tady je brzdou pouze gigabitová síťovka. Takže kromě pořádného CPU a GPU to chce i 10Gigabit síť, USB 3.2 Gen 2×2, super rychlé NVMe SSD M.2 disky. No a taky to všechno uchladit.

Konkurence

A ještě něco k tomu zmiňovanému Macu ze záhlaví. Je dobré vždy si vybrat něco, s čím budete svůj výtvor srovnávat. Nejdražší PC jaké si lze koupit v Alza stojí 134 tisíc. Kam se ovšem habe na Mac Pro od Apple. Tam když si nakonfigurujete sestavu co nejbližší tomu co jsem měl v plánu já, dostanete se na cenu téměř 600.000 korun. To mi přijde vcelku dost i na Apple. Takže na konci se dozvíte za kolik jsem pořídil podobný hardware já, kolik to stálo a jak je to s výkonem.

Krabice

Základem každého PC je samozřejmě především krabice, kam to všechno naskládáte. O mojí úchylce na “hifi” design jsme už mluvili. Po letech marného hledání a zkoušení, jsem někdy před dvanácti lety objevil case Antec Fusion Max, který konečně splnil můj sen. Je to desktop, který má šířku přesně jako hifi komponenty, vypadá jako luxusní černý zesilovač a na rozdíl od 99% všech konkurenčích HTPC, se do něj všechno vejde. Tedy standardní ATX deska, nejvýkonnější dlouhé grafárny, 5 velkých pevných disků, optická mechanika a dokonce i dlouhé 20cm výkonné zdroje. Kromě toho má rozdělený vnitřek na 3 komory, disky jsou zavěšené na silikonových podložkách proti vibracím, zdroj i Bluray jsou uložené na gumových silent blocích a má v defaultu 140mm a 120mm tichý větrák. Kabel management je oproti současným RGB skleněným almarám samozřejmě na pytel a dovnitř nejde narvat ani velké 240mm vodní chlazení. Teď po dvanácti letech pak trpí drobným neduhem, že na předním panelu jsou jen USB 2 porty a Fire Wire se SATA konektorem. Pamatujete si na FireWire? Ne. Tak to je jedna z mnoha drahých slepých uliček Applu vytvořit si vlastní s nikým nekompatibilní rozhraní, aby za pár let přešli na USB jako všichni ostatní.

Opravdu intenzivně jsem hledal adekvátní náhradu této bedny a to včetně nejrůznějších obskurních firmiček vyrábějících kusovky a nic, co by splňovalo tyhle parametry a dobře vypadalo, prostě neexistuje. A tohle už se tedy taky nevyrábí.

Disky

Možná vás překvapí, že nejdražší na celém stroji jsou disky. Jak už jsem říkal, potřebuji pracovat s hodně velkými soubory a tak v mém PC doposud byly 4 klasické disky, jedno velké SSD a dva M.2 disky o celkové kapacitě 14TB. Klasické disky ovšem zabírají hodně místa, strašně topí a jsou hrozně pomalé. Když jsem tedy pátral po něčem co bude maximálně rychlé a zároveň mít velký prostor, objevil jsem, že Corsair začal vyrábět 4TB M.2 NVMe PCIe Gen 3. Což je placička o velikosti flashky, která čte a zapisuje rychlostí přes 3,5GB za sekundu. Což je cca 30x víc, než klasický disk a 6x víc než normální SSD.

Gen 4 je ale ještě lepší a Samsung má teď na trhu PRO EVO 980, které má rychlosti čtení přes 7GB\s, byť jen ve velikosti 2TB. Na systémový disk ideální. Tyto čtyři lízátka pak stojí na celém PC nejvíc – přes 80 tisíc. Kapacita 14TB s takovou šílenou rychlostí je ovšem na střih videa ideál. Mít zkopírovaný 8GB soubor za sekundu místo za minutu a i práce s ním, to je prostě paráda.

Kromě toho mi tu zbyly ještě dva SSD disky z minulého PC – jeden SATA Samsung 4TB a jeden starší 500GB Samsung Pro Gen 3. Oba budu používat jako skladiště a backup na všechno možné.

Procesor a chladič

Jelikož mi Intel nesmí domů, bylo rozhodnutí dopředu dané, nicméně AMD by v současnosti vyhrálo i kdyby měla rozhodovat jen fakta. Jejich CPU jsou momentálně super jak na hry, tak na vážnou práci. Kdyby šlo čistě o hry, vyhrál by jasně Ryzen 5950X, jenže na práci ho na hlavu poráží jeho vícejádrový bratříček Threadripper. Ten je zároveň taky významně dražší.

Nejvýkonnější je Thredripper 3990X, ale ten stojí 100 tisíc a díky většímu množství jader na nižší frekvenci je na hry horší (respektive pouze stejně dobrý), než jeho mnohem levnější a slabší varianty. Druhý v pořadí je TR 3970X, ten stojí polovinu a je ideálním kompromisem CPU na hry a práci. Ve hrách se vyrovná a někdy i překoná nejvýkonnější Ryzen 5950X a v pracovních úlohách je mnohem výkonnější. Obzvláště v práci s videem, renderování a podobných úlohách. Pokud vás nerozhodí pořád šílená cena, je to jasná volba.

V těchto benchmarcích je vidět i 24 jádrový Intel Xeon, který používá Apple v Mac Pro. Je vidět, že je buď výrazně pomalejší, nebo srovnatelný, ovšem za vyšší cenu než Threadripper 3970X.

Z testů v Anandtechu a Techspotu je jasně vidět, že na práci jednoznačně vede nejvýkonnější Threadripper, ale není o tolik lepší než 3970X jak by napovídala cena. A naopak ve hrách už Threadrippery jsou horší jen o drobné jednotky procent, nebo dokonce lepší. Takže 3970X je ideální kompromis obou světů.

Problém ale je, že má TDP 280W, což znamená, že docela topí a potřebuje festovní chladič. AMD má na svém webu seznam podporovaných chladičů a i když je jich už docela hodně, zásadní obtíž pro mě představuje, jestli se vlezou do mé hifi skříně. Většina z nich jsou totiž moderní populární 240, nebo dokonce 360mm vodníci a ti nepřipadají v úvahu. Klasického vzduchového chlazení je mnohem méně a když už, tak jsou to obří kvádry s výškou přes 160mm, které se nevejdou ani do některých věžových skříní. Můj předchozí slabší Threadripper 2970WX chladila Noctua NH-U9S, která má na výšku pouhých 125mm a neměla problém. Myslel jsem, že novější CPU zvládne taky, ale ukázalo se, že to zvládne při poněkud vyšších otáčkách 90mm větráků, než by se mým uším líbilo. A tak jsem sáhl po větším bratříčkovi NH-U12S. Jak název napovídá, ten má místo 90mm 120mm větrák a je vyšší. Je zajímavé, že samotný blok chladiče je sice vyšší, ale užší, takže objem kovu je podobný, větší je ale průtok vzduchu, obzvlášť s dodatečným druhým 120mm větrákem.

Tahle Noctua je vysoká 158mm, což je přesně na hraně mého case, který umožňuje instalaci věcí do 160mm výšky. Větráky na Noctue pak mají ještě problém s kolizí s vyššími RAM moduly. Naštěstí jdou libovolně posunovat nahoru a dolů, v mém case to je ale pouze o 2mm. Což je taky přesně to jak to vyšlo. Větráky sedí na RAM modulech, o 2mm přesahují vrch chladiče a dotýkají se krytu skříně. Naštěstí jsou pogumované, takže je to tlak pružný a zdá se, že to skutečně vychází doslova na desetinu milimetru přesně.

Deska

Threadripper třetí generace má (opět) novou patici, takže samozřejmě nejde nasadit na desku od druhé generace a už vůbec ne na AM4 pro klasické Ryzeny. AMD se dušovalo, že tentokrát nová patice sTRX4 výdrží na více generací, tak doufám, že to dodrží. Desky pro Threadrippery jsou totiž drahé. Levná deska stojí stejně jako špičková AM4 deska. A drahé desky stojí přes 20 tisíc. Alespoň patice na chladič ale zůstala stejná.

V mém případě je tu ale opět menší komplikace. Skoro všechny desky pro TR jsou totiž nikoliv ATX, ale E-ATX, nebo ATX-XL. A tedy nevejdou se mi do skříně. V souvislosti s výběrem desky jsem ovšem zjistil, že doba pokročila a tak tyto větší desky jsou opravdu špica a většina z nich má 10Gb/s LAN, podporu nejrychlejších RAM, USB-C Gen2 a až 5 slotů pro Gen4 M.2 SSD. Začal jsem propadat trudomyslnosti, protože těch málo ATX desek některé z těchto funkcí neměly, ale pak jsem objevil ASRock TRX40 Creator, který to všechno měl. Tedy konkrétně 10Gb/s LAN, navíc ještě doplněnou 2,5Gb/s druhou síťovkou a 4 plné PCIE 16x sloty. Jediným kompromisem je “pouze” tři místa pro M.2 Gen4 disky. Příjemná je pak cena, která patří k nejnižším.

Deska je podle testů naprosto srovnatelná s mnohem dražší EATX konkurencí, ale zpracování, nebo chlazení chipsetu by mohlo být výrazně lepší. Já, vzhledem k omezení velikostí, ale neměl prakticky jinou volbu.

Naštěstí jsem zjistil, že Asus vyrábí PCIe kartu Hyper M.2 X16 Gen 4, která pojme až 4 další M.2 Gen4 SSD a bylo po problému s nedostatkem slotů pro disky. Jedinou nevýhodou je, že tato karta pobere pouze nové M.2 NVMe PCIe a nenačte klasické M.2 SATA SSD. Karta je pěkná, má obří hliníkový chladič s vypínatelným téměř neslyšným větráčkem (který je tedy ale hlasitější, než mnohem větší a rychleji se točící Noctui. Všech pět Noctuí ve skříni dohromady je tišších, než tento tichý větrák.

Grafika

AMD loni nezahálelo a kromě špičkových procesorů se vytasilo i se skvělými grafikami a po dlouhé době se rozhodlo jít i do segmentu high endu a přišlo s Radeonem RX 6900XT – přímé konkurenci Nvidie 3090 za lepší peníze a s větší ramkou. Problém ale je, že se žádná grafika dnes nedá kvůli těžařům krypta a covidu sehnat. Leda, že by jste jí opravdu chtěli a náhodou narazili na inzerát, kde karta není 2X předražená, ale jen 1,5x. Což se mi podařilo a kartu jsem přeplatil jen asi o 5 tisíc. Nejvýkonnější Radeon je super. Když nehrajete hru, jede prakticky celou dobu v pasivu a netočí se větráky. Což je pro tiché multimediální PC ideál. Výkonem je srovnatelmý s Nvidií 3090 a pro mě je naprosto dostačující. Do starého dobrého Antecu se navíc vejde i takhle dlouhatánská karta. Problém by už byl s OC bratříčkem, který je delší o víc než centimetr, ale i ten by se po odstranění klasických disků nakonec vešel.

Paměti a zdroj

Když jsem před lety sháněl do svého Antecu ideální zdroj pro hifi počítač, chtěl jsem něco předimenzovaného, tichého, s minimálním EMI rušením (hifi!) a co nejefektivnější. Prakticky nejlepším zdrojem té doby byl Enermax Revolution 85+ 1050W. Samozřejmě se u nás nedal sehnat a byl strašně drahý a tak jsem ho koupil v Hradci Králové na zastávce autobusového nádraží od nějakého klučiny v igelitce. A od té doby byl v kejsu a jel. Jedinou nevýhodou bylo, že jeho větrák, jinak extrémně tichý, měl zvláštní nepřijemný “šelest”. Sice tichý, ale výrazný. Po letech jsem se tedy nakonec rozhoupal a koupil mu následovníka. Zase Enermax, tentokrát 1250W Max Tytan. Ten má kromě špičkových parametrů i tu výhodu, že do cca 750W zátěže jede komplet v pasivu, takže opět o něm neuslyšíte, pokud nemáte dvě výkonné grafiky v zátěži. A taky disponuje displejem ukazujícím okamžitou spotřebu, což je cool.

Co se pamětí týče, tak to je nakonec to jediné, co zůstalo z původního PC. Team T-Force Xtreem DDR4 3866MHz Gold. Asi by šlo sehnat i něco přes 4000MHz, ale paměti to nejsou špatné a cena za něco lepšího by byla veliká. Celkově to je 64GB osazených ve všech slotech 8x8GB. Modulů je tolik, protože paměti s větší kapacitou jsou většinou pomalejší. Přiznám se, že pamětem ale vůbec nerozumím a rozhodoval jsem se podle recenzí a pravidla vyšší frekvence good, nižší CL good.

Bořek stavitel staví

Jakmile jsem měl vše potřebné, pustil jsem se do práce ve své profesionáln laboratoři jménem jídelní stůl za asistence rodinného křečka. Nutno ovšem podotknout, že kromě samotného prostého cíle smontovat to dohromady jsem si vytyčil i čelendž – NIC NEPŘEINSTALOVÁVAT! Tedy namigrovat svých 6 stávajících disků na 4 úplně jiné a jinak velké disky, vyměnit veškerý hardware a předstírat před několik let starou instalací Windows, že se nic nezměnilo. Od čehož mě nejeden odborník odrazoval.

Profesionální pracoviště s křečkem

Prvním krokem tedy bylo zmigrovat starý systémový disk na nový. Software od Samsungu to zvládl bez problémů a to včetně toho, že po zkopírování 512GB disku na 2TB disk měl klon starého disku partition 2TB a ne 512MB. Hurá. Další disky budu kopírovat až do nového PC a uvidíme co se stane. Kdyžtak máme zálohu na NASu.

Jelikož jsem se rozhodl nahradit veškeré pevné disky M.2 SSD, znamenalo to, že se v casu uvolní hned 4x 3.5” pozice, půjde lépe vyřešit kabel management, za grafikou nebude pouze 1cm místa a v case bude mnohem menší vedro. Nový zdroj pak umožnil odstranění několika zbytečných kabelů, takřka veškeré SATA kabeláže a napájení disků. Zapojení bylo triviální.

Až tedy na trapnou komickou epizodu, kdy jsem omylem narval napájení CPU do grafiky a naopak, což naštěstí zdroj identifikoval a nic nespálil. Nový Enermax má totiž pouze černé konektory. Ty pro CPU jsou pouze 8mi pinové v jednom kuse a do GPU se dávají 6+2, který se liší jen jedním otočeným pinem na tom 2 a lze je silově do konektoru vcelku snadno narvat. Tímto děkuji Lubošovi, který na to po telefonu přišel. Mojí ostudu zmírňuje snad jen to, že si na to, že jsou tyhle kabely stejně barevné stěžuje i Toms Hardware Guide 🙂

Po spuštění nenastalo žádné šokující překvapení. Systém se tvářil jakoby se nic nestalo. Všechny programy z Céčka šly bez problémů spustit. Čekalo mě jen jisté štelování karty od Asusu, které je potřeba nastavit PCIe z 16x na 4x4x4x4, aby systém viděl všechny disky a po mírném experimentování jsem zjistil, že Asus pozná pouze M.2 NVMe disky a staré M.2 Saty nevidí, což je funkce a nikoliv chyba. Manuál k téhle kartě je BTW naprosto marný.

S frekvencí pamětí nebyl žádný problém (stará TR4 deska je nedokázala spustit na víc než 3000MHz).

Teď už tedy zbývalo pouze nakopírovat staré disky na nové. S datovými disky nebyl samozřejmě žádný problém, toho jsem se trochu bál až s obřími instalacemi Steamu, Uplaye, Epicu a Gogu, kde mám nainstalované desítky her. Tady mě čekalo překvapení. Z hlediska uživatelského milé, z hlediska bezpečnosti zas tak moc ne. Všechny obchody neměly sebemenší problém se spustit, přestože byly na jiném disku s jiným písmenem a jiném hardware. Steam nechtěl ani žádnou dvoufázovou autentizaci. Což mi úplně ok nepřijde, vzhledem k tomu, jak je Steam často hacknutý. Jinak jak se dalo čekat, kopírování mezi Gen3 a 4 disky je naprosto boží a bleskové. Kopírování 12TB dat ze starých SATA disků ovšem trvalo dva dny. Nakonec se ovšem vše zdá se podařilo. Windows po dvou dnech chtělo znovu autentikovat, ale stačilo se znovu přihlásit svým Microsoft accountem a vše se vyřešilo.

Nečekaný overclocking

Když jsem měl tu největší práci za sebou, pustil jsem se do testování a přišlo lehké rozčarování. 3DMark sice ukazoval zlepšení oproti předchozí sestavě, ovšem zdaleka ne takové, jaké bych čekal. A druhá věc – větráky na CPU ovládané přes PWN z motherboardu se chovaly jako šílené a měnily otáčky nahoru a dolu takřka nonstop, což mě přivádělo k šílenství, protože neustále se měnící hučení připomínající zkoušku sirén je horší, než stabilní větší hluk. Teploty pak taky nebyly nic moc. CPU měl v idle okolo 60 stupňů. To bylo ještě se starým chladičem. Dokoupil jsem tedy větší Noctuu NH-U12S a k ní ještě navíc nové větráky do case, jako náhradu za 12 let staré Antec větráky. Nové 120mm a 140mm Noctua větráky jsou rozhodně tišší, ale k zásadní změně teplot to nevedlo. Pokud tedy bych chladič CPU nenastavil na defaultně vysoké a hlasité otáčky.

Pak jsem si ale nainstaloval monitor a overclockovací nástroj od ASRocku a všiml si, že Threadripper ukazuje frekvenci 4200MHz, místo továrních 3700MHz. A tak jsem se podíval v BIOSu do záložky Overclocking, kterou normálně ignoruji, protože nepřetaktovávám a ukázalo se, že je defaultně nastavená na AUTO. Volba DISABLED tam ani není! Přepnul jsem tedy na MANUAL, nastavil ručně frekvenci 3700, nabootoval a světe div se, větráky najednou jely na minimum, teplota v idle byla 49 a i při spuštěném benchmarku CPU nevylezla nad 70. Threadripper má při tom maximální teplotu někde nad 90.

Nejsem si jistý, že to celé je moje blbost. U žádné předchozí desky jsem nezažil, aby sama od sebe přetaktovala CPU. Mám podezření, zda jsem nedostal desku použitou, kde zůstalo něčí nastavení. Nicméně vypnutí overclocku mělo jeden velmi pozitivní efekt. Zatímco některé čistě CPU úlohy se samozřejmě o něco zpomalily, tak v 3D Marku stouplo score o víc než třetinu.

Chlazení a hluk

Jelikož mám zcela záměrně malý case a je toho v něm opravdu hodně, přičemž hlavní komponenty dokážou slušně zatopit (Radeon se dokáže roztopit i přes 90 stupňů), je potřeba to nějak sofistikovaně chladit. V dnešní době jsou u podobně výkonných systémů ve velké oblibě vodní chlazení, jenže to se mi do skříně nevejde. Jsme tedy v zásadě odkázaní na vzduchové chlazení od Noctui, která jako téměř jediná vyrábí tiché výkonné chladiče, které zároveň nejsou obří a vejdou se do skříně na výšku.

Na CPU jsou dva větráky 120mm, které mají max otáčky asi 1600rpm a při nich vydávají hluk jen něco málo přes 20dB. Z prostoru okolo CPU tahají ven horký vzduch další dva větráky 140mm a 120mm taktéž Noctua. Ten větší má max otáčky jen 1300rpm. Tato sestava dokáže bez problémů udržet CPU i při 3D renderování na maximální teplotě okolo 72 stupňů a i když se rozjede na maximální výkon, je hluk velmi snesitelný. Case okolo většího větráku je ovšem při zátěži velmi horký. Přišlo mi to příliš a zkusil jsem větší větrák otočit, aby foukal na chladič CPU a druhý větrák to tahal ven. Výsledkem bylo, že case byl rázem zcela studený a teplota CPU klesla, uvnitř se ovšem začal hromadit horký vzduch okolo grafiky, jejíž teplota se rázem vyšplhala až ke 100 stupňům! Především to ale nezvládal chipset, který se za řevu 8000 otáček malého větráku zahřál na 100 stupňů a vypnul počítač. To by jeden neřekl, co udělá jedno prosté otočení větráku špatným směrem.

Ukázka teplot CPU, GPU, MB a SSD po půlhodině hraní Call of Duty na Ultra nastavení, což je jedna z nejnáročnějších her současnosti.

Otočil jsem ho tedy zpět a do prostoru za grafickou kartou jsem přidal další Noctuu 120mm, tentokrát ovšem s max otáčkami okolo 2200 a větším průtokem vzduchu. V PC jsou tak dva okruhy – prostor okolo CPU a grafikou je oddělený od rostoru, kde je GPU a disky. Na ty fouká tento nový větrák a vzduch odchází záslepkami volných PCIe slotů.

Větráky jsou samozřejmě ovládanés PWM podle teplot desky a CPU. Chtělo to chvíli hraní si s ideálními otáčkami pro jednotlivé zátěže, ale výsledkem je, že při běžné práci není PC prakticky slyšet a teplota CPU je 50 stupňů.

Co byl ovšem problém je, že ne přiliš vhodně řešený chladič chipsetu TRX40, moc nezvládá. Čipset má i v idle teplotu okolo 60 a při zátěži vyletí klidně přes osmdesát stupňů. A jelikož topí i grafika, začnou se špatně chladit i tři SSD disky umístěné na desce v jejich blízkosti, což jim rozhodně dobře nedělá. Takže při hraní Call of Duty se teplota disku s instalací hry vyšplhala na 75 stupňů, chipset na 90 a grafika taktéž na 95. Výsledkem byl pekelný řev malých chladičů na chipsetech základní desky (jsou dva).

Disky v PCIe kartě od Asusu, která má velký pasivní chladič doplněný vypínatelným větráčkem, ale byly v klidu. Rozhodl jsem se tedy dvě SSD z desky přesunout do karty a na desce nechat jen systémový disk. Ten jsem ještě navíc vybavil dodatečným pasivním chladičem AXAGON CLR-M2

Deska má na SSD vlastní pasivy, ale zdálo se, že nezvládají. Axagon je hmotově stjný jako pasiv desky, ale chladí disk i zespodu a zdá se, že je o něco lepší. Navíc je vysoký jen 1cm a úzký, takže se mezi dva PCIe sloty snadno vešel.

Výsledkem přesunu disků do karty od Asusu bylo, že se jejich teplota i v zátěži nevyšplhá přes 40 stupňů. Systémový disk při větším záhulu leze nad 5O, ale jinak se drží okolo 40-45, Co se ale především zlepšilo je, že čipset obstarávající pouze jeden disk přestal tolik topit a tak teď má v idle 60 a v zátěži pouze 72 stupňů.

Zbývalo ještě poladit Radeon. Ten je defaultně do teploty cca 60 stupňů v pasivu a má teploty v idle okolo 55, Když se mu ale zapnou větráky na minimum, teplota v idle klesne na 45, čemuž pomáhá i Noctua a je to za cenu nulového zvýšení hluku. A jen tak mimochodem – ona 120mm vysokootáčková (na poměry Noctui) Noctua, je i v maximálních otáčkách prakticky nehlučná. Papírově by měla být o něco hlasitější než bratříčci na CPU, ale nevypadá to tak ani když se točí na maximálních 2200 otáček.

Vyýsledkem tedy je, že ani když nechám deset minut běžet zátěžový test v Cinebenchi, teplota CPU ani čipsetu nepřeleze 72 stuňů a disky mají 35. Při hraní má Radeon maxima okolo 80. A nezní to jak startující letadlo, přičemž všechno má teploty jako kdyby to bylo nastrkané v mnohem větším a lépe uchladitelném case.

Tento výsledek by se dal považovat za naprosto neuvěřitelný. Obzvlášť ve srovnání s mnohem většími skříněmi s obřími vodními systémy a násobným počtem větráků! Viděl jsem experty, kteřá s 360mm vodním chlazením nedokáží udržet Threadripper potichu.

Síť a konektivita

No a teď se dostáváme k pro mnohé nudné, ovšem pro práci a uživatelský komfort celé domácnosti, velmi důležité části. V domácí síti mám dva NASy. Jeden starší a pomalejší v RAIDU na pravidelné zálohování a druhý, Asustor, který zvládá 5Gb/s rychlosti sítě, kde jsou uložené filmy, hudba a další multimédia a běží na něm PLEX server a KODI. Jelikož kopírovat film po gigabitové síti je peklo, upgradoval jsem i síť na 10GB/s, což vyžadovalo nákup poměrně drahého switche od Netgearu. Teď ovšem je kopírování i zálohování mnohem menší oser než dřív, s předpotopními rychlostmi pod 100 mega za sekundu. Na NAS mám navíc nazrcadlené (přes GoodSync) některé adresáře z PC (hudba, fotky), takže mám zároveň luxus pohodlné a rychlé práce přímo v PC, ale když počítač vypnu, jsou tytéž data k dispozici pro zbytek sítě.

Největší slabinou mojí skříně pak je zastaralý přední panel s USB 2.0. Hledal jsem tedy externí hub, který by ho nahradil. Což se ukázalo být nečekaným problémem, protože 90% použitelných hubů je pro notebooky a má kraťoučký, nebo žádný kabel, který nejde vyměnit za delší! A ty které mají kabel výměnný mají “jen” USB 3.0 a pomalé čtečky. Nakonec prakticky jediný použitelný hub se ukázal být HyperDrive Gen2 6 v 1 v kombinaci s 30cm prodlužovacím USB-C kabelem. Je to totiž USB 3.2 Gen2 s přenosovou rychlostí 1OGbit/s, má taky čtečku SD karet UHS-II, která čte až 300MB/s a dokáže nabíjet přes USB-C až 100W (což z portu mého USB-C Gen2 2×2 zřejmě nefunguje). Tím je konektivita vyřešená a pomalé kopírování čehokoliv odkudkoliv kamkoliv je minulostí!

Tohle možná není to, co by někdo od výkonného PC očekával jako první věc, ale pro každodenní práci je to jedno z nejzásadnějších zlepšení, které se pozná takřka ihned. PC reaguje na všechno rychleji, programy spouští rychleji, data načítá rychleji, kopíruje takřka instantně.

Dalším zpříjemněním práce s počítačem je webkamera Brio 4K, která umí rozpoznávat obličeje a tak automaticky odemyká počítač když si k němu sednu. Rychle. Nutno podotknout, že to je funkce, která cca poslední rok nefungovala a Logitech se dlouho neměl k tomu jí opravit, ale nakonec se zadařilo.

No a teď se konečně dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – jak to všechno vlastně šlape?

Benchmarky

Nejdřív pár základních dat. Celý systém přestože startuje z ultra rychlého disku a nemusí čekat na inicializaci starých SATA disků bootuje okolo 30s i v ultra fast bootu. To mi přijde jako dost, ale netuším co s tím.

V idle je spotřeba asi 130W a v zátěži se mi nepodařilo překročit 500W, což mě mile překvapilo vzhledem k tomu, že CPU má 280W TDP a u Radeonu se taky udává maximum něco okolo 300W.

Co se rychlosti disků týče, tak kdyby to náhodou někdo nevěděl, pro samotný systém a spouštění aplikací a her nepředstavuje použití ultrarychlého M.2 disku žádnou velkou změnu oproti 550MB/s SATA SSD, protože speciálně hry nedokáží tuhle rychlost využít a teprve letos se snad dočkáme update Windows, který to zlepší podobně jako na nových konzolích.

Teploty jsou v pohodě. CPU v idle cca 50, při hraní her nepřelézá přes 75. Větráky jedou většinu času pod 50% a jsou takřka neslyšné. PSU větrák nezapne ani v zátěži. Jediná věc, která má vyšší teplotu je SB motherboardu, který je i v idle okolo 60 stupňů, což je asi normální, vzhledem k defaultním nastavení větráku, který při této teplotě jede na minimum, ale když se zahřeje v zátěži, miniaturní větrák začne vcelku nepříjemně vřeštět. Do teploty 70 stupňů o něm ale není vědět a tu přesáhne jen při opravdu velkém nákladu práce.

Teď při psaní tohoto článku je teplota CPU 52 a SB 63 stupňů. PC není prakticky slyšet. Spotřeba je 125 Wattů.

Teploty disků jsou v idle v pokojové teplotě. Momentálně 32 stupňů systém, při lehčí práci 45. Při delším kopírování větších dat teploty samozřejmě lezou přes 40. Na obrázku vidíte i benchmark reálné rychlosti u Systému a Corsairů.

První disk je v zátěži při hraní hry.

No a teď k samotným testům.

Rychlost čtení pamětí

Paměti jsou super rychlé

S latencí je to trochu horší

Render videa, což byl hlavní důvod k upgradu je teď téměř dvojnásobně rychlý. Tedy dvou hodinové video 1080p se renderuje půl hodiny a ne hodinu jako dřív. Viz ukázka z praxe – render mého novoročního projevu před tím a potom, jeho délka je necelých 12 minut.

No a konečně 3D Mark. Je zde vidět, že teplota CPU dosáhla 70 stupňů pouze při zátěžovém testu procesoru. Grafika se vyšplhala na 80, ale pár sekund po testu opět cca 56 a větráky na 500 otáček.

Počítač je v 1% nejvýkonnějších a s Threadripperem 3970X jsem snad 25 na světě 🙂

Geekbench 5 při přetaktování na 4200MHz

Jak vidíte, není to sice “nejlepší počítač na světě”, ale i bez jakéhokoliv přetaktování a tunění je to masivní výkon. Co se her týče, ještě jsem nepřišel na nic, co by na maximální nastavení všeho v rozlišení 5120×1440 nejelo 60fps. Kromě Call Of Duty Cold War, které jede na Ultra s Raytracingem a HD modely okolo 40 a občas (vrtulníková scéna), se propadne i ke dvacítkovým hodnotám. To je ale pro AMD blbě zoptimalizované. A tedy taky kromě ratajského náměstí v KCD, které jede na jednom místě “jen” 40, ale všude jinde 80 plus a to na ULTRA a s maximální dohledností všeho.

Střih videa, který byl primární příčinou upgradu se zrychlil minimálně 2x. Takže dvouhodinové video se renderuje 30 minut. A i když jsem na něj aplikoval extrémně náročný a na maximální hodnoty nastavený denoise, renderovalo se jen 2 hodiny. Na starém Threadripperu by to byly aspoň 4.

Co mi přijde nejvíc fascinující, že se mi do relativně malé skříně, kde je opravdu narváno komponentami (6 SSD disků, BR mechanika, M.2 karta, nejvýkonnější grafika) a který je chlazen pouze třemi větráky (140mm a 120mm), podařilo narvat nejvýkonnější hardware současnosti a při tom dosáhnout naprosto normálních teplot, naprosto minimálního hluku (!!!) a slušného výkonu, přičemž stále je zde prostor pro bezproblémové přetaktování v rozumné míře. Skoro by se jeden zamyslel, jestli ta drahá vodní chlazení a obří skříně s tunami gigantických blikajících větráků jsou k něčemu dobré 🙂

Pokud máte pocit, že jsem něco udělal blbě a jde to výrazně zlepšit, tak mi napište.

Jedinou zásadní nevýhodu spatřuji v case a sice, že na předním panelu mám pouze 2 USB 2.0 porty a žádné USB-C a čtečku karet. Ale to možná půjde změnit lehkým tuningem.

Kolik to teda vlastně stálo?

Hodně.
Motherboard ASRock TRX40 Creator 11540,-
CPU Threadripper 3970X 52999,-
Chladič CPU NOCTUA NH-U12S TR4-SP3 1849,-
Větrák NOCTUA NF-F12 PWM 2x 958,-
Větrák Noctua NF A12x25 719,-
Větrák NOCTUA NF-A14 PWM 509,-
Enermax MaxTytan – 1250W 11571,-
Paměť DDR4 64GB 3688 12000-
ASUS HYPER M.2 x16 Gen 4 Card 1490,-
Corsair MP510 4TB SSD x 3 59970,-
Samsung 980 PRO 2TB 11999,-
Radeon RX 6900 XT 40000,-
Axagon CRL M2 ALU 359,-
HyperDrive Gen2 6 in 1 2699,-
——————————————————————-
Celkem 208 662,-

Jak vidíte, v ceně není započítán case, monitor a periferie, naopak kdo nepotřebuje tak masivní úložiště jako já, ušetří klidně 60000,- Což docela odpovídá adekvátnímu velkému 4K monitoru, dobrému case a luxusní klávesnici s myší, což už jsem vše měl.

Nedá mi to, abych si nerýpnul do jedné super úspěšné firmy ze Silicon Valley. Jejich Mac Pro by v konfiguraci podobné této stál, teď se podržte, cca 600.000!!! Přičemž takřka ve všem by byl horší. Měl by horší CPU, horší paměti (o 1000MHz nižší takt), horší a pomalejší SSD (2x pomalejší), horší grafiku, menší maximální kapacitu SSD (Apple má max 8TB Gen3, já mám teď v PC 14,5TB Gen4 a Gen3 disků plus další 4TB SATA SSD). Jediné v čem je lepší je RAM grafiky a Thudenrbolt 3, který je 2x rychlejší než USB-C 3.2 2×2. Tedy opakuji: ZA HORŠÍ POČÍTAČ BYSTE ZAPLATILI 3X TOLIK. Asi tolik k Apple a jejich cenové politice. Krásné srovnání sestavy s Threadripperem 3970X vs Apple s 24 jádrovým Xeonem najdete tady a i když je několik činností, kde je Apple srovnatelný, nebo má dokonce navrch, celkově je cca 2x pomalejší, za to 3x dražší.

Jo a ten obří Word teď šlape jako hodinky!