Díváte se na televizi? Díváte se na Českou televizi? Platíte poplatky? Chcete platit poplatky? Chcete platit poplatky i za to, že vlastníte mobil a nemáte televizi? Myslíte si, že bez České televize by tu nastal konec kultury a demokracie?
Bouřlivá diskuze okolo poplatků za Českou televizi a jejího smyslu v dnešní době mě přiměla sednout si, zamyslet se nad tím vším a podívat se na to skrze jasná data a čísla. Za co vlastně platíme? Potřebujeme to? A kdyby nebyla Česká televize, opravdu by to zaniklo?
Česká televize a já
Nejdříve něco o mě, jakožto o možná vcelku typickém, lehce náročnějším divákovi ČT. Poplatky (velmi nerad) platím. Na Českou televizi se dívám, ale velmi sporadicky. Sleduji především zpravodajství, přičemž u něho mám dojem, že ho vytvářejí lidé, kteří mají naprosto opačný světonázor než já, nejsou objektivní a nestranní, snaží se mě převychovávat a nedělají svou práci dobře. Nepřipadá mi, že postoje mé a postoje velké části obyvatel této země jsou veřejnoprávní televizí veřejnoprávně reprezentovány. Právě naopak.
Kromě toho se občas dívám na nějaký dokument, dost často převzatý odjinud (naposledy třeba Legendární hrady) a jednou dvakrát do roka se objeví nějaká původní dramatická tvorba (Případy prvního oddělení, Most), která mě opravdu baví a považuji ji za skvělou. Na Déčko se dívají děti. Jinak je primárním zdrojem naší „televizní“ zábavy internet – Youtube (ten za mě asi nejvíc), streamovací služby apod.
Nutno podotknout, že další komerční stanice sledujeme snad ještě méně, protože telenovely a nekonečné seriály nás nezajímají. Takže zbytek rodiny sleduje maximálně kuchařské soutěže.
Televizi pak sledujeme pouze prostřednictvím aplikace přes internet jedné z online služeb (lepší TV).
Nutno ještě podotknout, že mám hned několik přátel, kteří jsou současnými, nebo bývalými členy mediálních rad (RRTV, RČT). Kromě toho jsem spoluautor a producent dvou na ČSFD nad 80% hodnocených celovečerních dokumentů a režisér filmů, sice do počítačových her, ale s mezinárodním ansámblem a kriticky i komerčně taktéž přijatých pozitivně. O tom co kolik stojí a jak se to dělá a jaké je zákulisí tedy mám poměrně dobrou představu.
Youtube je nová televize
Youtube je zdrojem odhaduji tak 80% videoobsahu, který konzumujeme. To platí i pro děti, které už mají problém s pochopením konceptu živého vysílání a nechápou, proč si nemůžeme některé filmy přetáčet dopředu.
Youtube z cela nahradil televizi jakožto „kulisu“. Drtivou většinu rozhovorů a nejrůznějších pořadů, které dříve patřily na ČT2 konzumuji z Youtube a v drtivé většině se jedná o nezávislou tvorbu nových „youtuberů“ a nikoliv nějaké instituce typu televize, nebo „ukradené“ pořady z televize nahrané na internet.
Když mě něco zajímá o zbraních, koukám na Garanda Thumba, jehož videa jsou zcela špičkově natočená. O autech mám nepřeberné množství špičkových pořadů, kterým produkce našich televizí nesahá ano po kolena. Dost často, mimo jiné kvůli práci, sleduji nejrůznější historické dokumenty, ale i pořady věnující se naprosto obskurním niché tématům typu „jak středověký kovář dosahoval bez černého uhlí teplot pro tavení železa?“, eventuelně „lze prostřelit plátovou zbroj nejsilnější kuší?“. Překvapivě je youtube podobných pořadů plný (včetně uvedených příkladů), lze na něm nalézt prakticky cokoliv o čemkoliv a většinou ve velmi dobré kvalitě.
V tomto směru se pro mě televize jako zdroj informací stala téměř zcela zbytnou a její produkce je oproti nabídce svobodného trhu na internetu nezajímavá. A to si dovolím tvrdit, že jsem velmi náročný divák, který se kromě zbraní a aut zajímá o historii, nemainstreamové umění, architekturu a spoustu dalších věcí.
Česká televize v datech
A teď tedy k České televizi. Její rozpočet v roce 2022 byl cca 7 miliard korun. Za tyto peníze provozuje 6 kanálů – ČT1, ČT2, ČT24, ČT Sport, ČT Art/Déčko (což je vlastně jeden kanál).
Česká televize má cca 3000 zaměstnanců. Z toho 34% vysokoškoláků. Za jejich mzdy dala třetinu svého rozpočtu (2,3 miliardy).
Za tyto peníze vyrobila loni ČT 20 tisíc hodin vysílání, 3900 nových pořadů a to vše za 2,1 miliardy.
Za dramatickou tvorbu utratila 411 milionů. Za sport a práva na přenosy 418 milionů a za zpravodajství 359 milionů.
Provozní náklady činily 1,7 miliardy. Do rozpočtu ČR odvedla ČT 770 milionů. Idea toho, že stát vybírá daně, z toho platí nějakou organizaci a ta mu z peněz co dostane platí daně, je ve skutečnosti dost absurdní. Nebylo by pohodlnější ogranizaci rovnou nedanit a dávat jí o to méně?
Na televizních poplatcích vybrala ČT 5,7 miliardy, další skoro miliardu vydělala reklamou, prodejem práv apod.
Ve srovnání s jinými zeměmi EU je na tom ČT finančně vlastně blbě. Francouzská televize má 8x více prostředků přepočtenou na paritu kupní síly a německá dokonce 19x.
„Česká televize dosáhla v roce 2022 ve skupině diváků starších 15 let podílu na sledovanosti 31,47 %, stala se tak popáté za sebou nejvyhledávanějším vysílatelem na českém televizním trhu. Rok 2022 byl pro Českou televizi z hlediska podílu na sledovanosti pátým nejúspěšnějším rokem od začátku měření sledovanosti, tedy od roku 1997.“
Lidé se na ČT tedy dívají i když zdaleka ne všichni kdo musí platit poplatky. Dá se odhadnout, že polovina obyvatel země ČT moc nesleduje a nechyběla by jí. Nebo sleduje jen malou část její produkce (pouze sport, pouze dětský, pouze zprávy). Podle vlastního průzkumu ČT „pro polovinu tuzemské dospělé populace jsou programy České televize těmi hlavními při sledování zpravodajských, publicistických a sportovních pořadů.“
Mnohem horší je to u ostatních kanálů. ČT Art má podíl na sledovanosti 1%, ČT2 a ČT24 okolo 4-5%.
Původní tvorba
Podle výroční zprávy za rok 2022 „podíl původní dramatické tvorby na vysílání ČT1 a ČT2 činil 9 % z celkové vysílací plochy obou programů.“
Při argumentaci o důležitosti veřejnoprávní televize se často tvrdí, že zrušením ČT by zanikla česká televizní a filmová kultura, protože by nikdo nevytvářel nic jiného než mainstreamovou komerci. Pojďme se tedy podívat jaké byla v roce 2022 hlavní díla dramatické tvorby ČT a jaký je jejich přínos pro kulturu. V roce 2022 se ČT chlubí v úvodu své zprávy následujícími pořady (seřazeno dle sledovanosti):
- Krakonošovo tajemství (65%) – průměrná vánoční pohádka
- Tajemství staré bambitky 2 (54%) – podprůměrná vánoční pohádka
- Devadesátky (87%) 6 dílů – Kriminálka, která se stala národním fenoménem a mohla by komerčně fungovat a vzniknout na jakékoliv komerční televizi.
- Šarlatán (75%) – Oceňovaný film. ČT byla koproducentem mezinárodního projektu
- Vražedné stíny (51%) 2 díly – Podprůměrná kriminálka
- Stíny v mlze (54%) 12 dílů – Podprůměrná kriminálka
- Dům na samotě (41%) – Podprůměrná kriminálka podle knižního bestselleru
- Případy 1. oddělení III. (88%) – 13 dílů – Kriticky i komerčně úspěšná kriminálka
- Špunti na cestě (50%) 13 dílů – podprůměrná komedie
- Ruce v záruce (49%) – Podprůměrná komedie, jedná se spolu s dalšími filmy o čtyři komedie, které jsou všechny dílem dua Vejdělek-Epstein a je mi záhadou, proč ČT jednak něco takového točí a především proč po neúspěchu prvního filmu natáčí další tři.
- Podezření (83%) 3 díly – Kriminálka
- Bezva zuby na zásnuby (54%) – Podprůměrná komedie ze jmenované série od Vejdělka.
- Ledviny bez viny (45%) – Podprůměrná komedie
- S písní v tísni (39%) – Podprůměrná komedie
- Ultimátum (53%) 8 dílů – Podprůměrná koprodukční kriminálka
- Pozadí událostí (53%) 4 díly – Podprůměrná kriminálka
- Zločin na hranicích (18%) – zcela katastrofální koprodukce s Rakouskem a zase kriminálka
- Případ pro rybáře (56%) – podprůměrné krimi repríza z roku 2013 uvedená ve výroční zprávě za rok 2022. I zde je fascinující, že tato podprůměrná série vzniká už od roku 2013 a její autorka dostává neustále peníze na pokračování, přestože se jedná o podprůměrnou věc.
Všechna zde použitá hodnocení jsou hodnocení českých diváků na serveru ČSFD.cz
Takže když si shrneme původní dramatickou tvorbu ČT za rok 2022:
Pouze 5 pořadů dosáhlo vyššího hodnocení diváků než 60%! Zbytek se pohybuje okolo 50% a autoři těchto braků dostávají opakovaně šanci natáčet pokračování špatných filmů a seriálů.
Otázkou samozřejmě je, proč se čeští diváci vytrvale dívají na věci, které se jim nelíbí, jak naznačují čísla sledovanosti některých pořadů. A odpověď bude asi jednoduchá – nic lepšího vlastně není. Pokud chcete detektivku z českého prostředí, tohle je všechno, co je k vidění.
Ze 17 pořadů je 9 kriminálek, z čehož 6 jsou podprůměrné díla, která nedosáhla ani na hodnocení vyšší než 60%. 5 jsou podprůměrné komeční komedie a dvě vánoční pohádky, z nichž jedna je taktéž hodnocena 54%.
Pouze koprodukční film Šarlatán by se dal označit za „art“, který by bez ČT jen těžko vznikal. Vše ostatní mohlo vzniknout a vzniká na komerčních televizích, nebo jako nezávislá filmová produkce. Máme tu kriminálky, pohádky i filmy vznikající mimo ČT a dosahující lepších kvalit.
Z tohoto pohledu je argument, že na ČT vzniká nějaká vyšší kultura, která by bez ní zanikla, zcela směšný. Na ČT vzniká komerční tvorba, někdy s trochu vyššími ambicemi a rozpočty, než si můžou dovolit komerční televize, přičemž většina těchto děl je nakonec podprůměrná a poměr kvalita vs odpad je cca 1:3. Přičemž i u těch dobrých je diskutabilní, zda je to vhodný žánr pro veřejnoprávní TV.
Komu vděčíme za to dobré?
Zde je nutno poukázat na ještě jednu věc. A sice kdo je autorem těch skutečně nejúspěšnějších, kultovních a kvalitních děl natočených Českou televizí. Když vezmeme žánr komedie, tak každého asi napadnou seriály jako Most, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Dobré ráno Brno! To jsou komedie, které ve společnosti silně rezonovaly a je to proto, že zobrazují skutečnou českou společnost. Lidé se v tom poznávají. Co je jejich společným jmenovatelem? Režíroval je všechny Jan Prušinovský.
Kriminálky? Ty nejlepší (Případy 1. oddělení, Devadesátky a srarší Četníky z Luhačovic) režíroval Petr Bebjak a scénář napsal policista Josef Mareš. A když vezmeme ty další na které si vzpomenu – RAPL a Cirkus Bukowsky, za nimi zas stojí Jan Pachl, který je taky za posledním hitem Volha a letošní kriminální sérií Oktopus.
Zjednodušeně řečeno – za těmi největšími seriálovými hity ČT z posledních let jsou v zásadě pouze tři lidé.
Co by bylo kdyby ČT nebylo?
Otázkou ovšem je, co by bylo, kdyby nebyla ČT? Skutečně by tvůrci „kvalitní kultury“ přestali natáčet? Diváci, kteří se na ně dívají, by najednou zmizeli? Neměli bychom vánoční pohádky (u kterých by 90% z posledních deseti let nebyla žádná škoda)? Přestal by Prušinovský, Bebjak, Pachl, Mareš a další tvořit? Nebo by začali dělat telenovely?
Odpověď je, že téměř s jistotou ne. Takhle trh nefunguje. Česká televize ročně vysaje z kapes diváků sedm miliard korun a ostatním televizím sebere 30% sledovanosti a miliardu za reklamy. Kdyby tomu tak nebylo o tyto peníze a sledovanost by se logicky začaly prát komerční televize. Nova by byla možná odvážnější, kdyby věděla, že má o třetinu diváků víc a na trhu s kriminálkami je díra jako blázen (místo devíti nových sérií ČT nic).
Je nesmysl snažit se natočit nákladnou sérii, když víte, že váš konkurent jich bude letos točit devět a má k tomu zajištěný nevysychající zdroj příjmů. Pokud je ovšem díra na trhu, už to dává smysl.
Tvůrci, kteří mají ve státní TV dobré kontakty a záruku většího rozpočtu a menší komerční buzerace raději půjdou nejdřív tam. Kdyby tomu tak ale nebylo, jistě by točili dál a jinde.
Do situace teď navíc zřejmě i významně zasáhnou zahraniční streamovací služby, které mají povinnost mít podíl lokální produkce a tak jí začnou financovat. Kromě toho komerční televize se jim snaží konkurovat a tak začínají také natáčet nákladnější a odvážnější projekty, než jen telenovely (VOYO, Prima). A nutno říct, že dosavadní pokusy o českou tvorbu ze strany zahraničních TV (HBO) byly dobré (Pustina, Terapie, Bez vědomí a další).
Svědectví o naší době
V minulosti, tedy za komunismu, který prostě je součástí naší identity, vznikalo v rámci státní produkce mnoho kvalitních apolitických, nebo dokonce k systému velmi kritických filmů a seriálů. Filmy, inscenace a seriály zaznamenávaly obraz tehdejší doby a i přes všeobecnou cenzuru a propagandu často velmi přesně. A v lidech to rezonovalo. Bylo to o nich. Ať už se jedná o famózní filmy Svěráka a Smoljaka, českou novou vlnu, filmy jako Panelstory, ale i provaření a dodnes turbo populární Chalupáře, Takovou normální rodinku, My všichni školou povinní, Nemocnici, Vlak dětství a naděje, Bakaláře a mnohé další, dodnes se jedná o divácké hity.
Dnešní filmy pojednávají buď o neexistujících lidech z vesnice, které si vymysleli od reality odtržení filmaři z velkoměsta, o nesmyslných extrémech a podivnostech (temná psychologická dramata o rozlitém mlíce) a nebo se jedná o kýčovité dementní taškařice. Když pak někdo natočí něco o skutečném životě, kde se lidé poznávají, je to obvykle senzace. Ať už se jedná o Vlastníky, Okresní přebor, Volhu, nebo Most.
Jenže místo aby Česká televize, když už jí tedy máme, natáčela podobné věci, věnuje se zcela komerčním detektivkám jako Kriminálka Budějovice, nebo nejrůznějším přiblblým laciným zábavním pořadům.
Déčko
Asi nejtristnější situace je s tvorbou pro děti.
Když ČT spouštěla Déčko, což je denní verze večerního Artu, tak se velmi kasala jaká to bude paráda. Natočila k zahájení vysílání několik vlastních pořadů a seriálů a vypadalo to vcelku slibně. Jenže seriály Mazalové a Špačkovy v síti času byly první a zároveň poslední. Dál už jsme svědky jen reprízování a vlastní tvorbu představují jen laciné studiové pořady, kde k natočení stačí moderátor, loutka a kulisy za pár korun. V lepším případě. A pak jsou tu samozřejmě různé soutěže a „naučné“ pořady, kde drtivá většina těchto věcí je na úrovni průměrných Youtuberů. Anebo slouží pouze jako úvod pro odvysílání zahraničního pořadu (Studio kamarád, Planeta YÓ…)
A to ani nemluvím o původní animované a hrané tvorbě. Ta prakticky neexistuje. Doba českých seriálů pro děti je pryč. Žádné nové Lucie, Arabely, Chobotničky, Hurvínkové, Rychlé šípy, Návštěvníci, Létající Čestmírové, nebo celá řada hraných filmů a seriálů pro mládež, která vznikala za komunismu a dnes je zcela bez náhrady, se nekoná. Filmu a seriály jako Krakonoš a lyžníci, Páni Edisoni, Sněženky a machři, Mrkáček Čiko, Stav ztroskotání, Páni kluci, Indiáni z Větrova, Kamarádi, nebo dokonce Starci na chmelu už nevznikají desítky let. Nemluvě třeba o tvorbě Karla Zemana. To, že za komunistů vznikaly navíc doslova tuny levnějších dětských inscenací a pohádek (většinou tedy otřesných) a dnes nevzniká ani to, taktéž škoda mluvit.
Současné děti nemají prakticky žádné seriály a filmy o svojí generaci, se kterými by se mohly identifikovat, což považuji za opravdovou generační tragédii. Ani žádní noví Snowboarďáci tu nejsou. Přičemž na jmenovaných filmech moje generace vyrůstala a představovaly jakýsi pojící prvek.
To samé platí pro animovanou tvorbu. Kupříkladu od roku 2013 vzniklo pouze 7 nových večerníčků. Do roku 2010 jich při tom vznikalo několik ročně! Animovaných filmů vzniká u nás v posledních 20 letech naprosté minimum a většinou mimo ČT.
Což je zcela zásadní hrozba pro českou animovanou tvorbu a zrovna zde bych to chápal jako úkol veřejnoprávního média, které svoji roli naprosto neplní a do dětí sype místo toho zahraniční brak. Nutno podotknout, že to, co vznikalo třeba ve večerníčcích před rokem 2013 bylo z velké části taktéž nekvalitní lacině vyrobené podprůměrné zoufalství. Vzpomene si někdo na večerníček Gogo a Figi? Vzpomene si někdo na nějaký moderní večerníček stejně jako na Macha a Šebestovou?
ČT2 a ČT Art
Sem spadá opravdu hodně věcí a dá se i říci, že zde televize svojí roli plní, někde je vlastně opravdu potřebná, ale jinde zase už zcela zbytečná. Existují desítky pořadů, které ČT produkuje a doposud nás často možná nevědomky formovaly: Babylon, Cesty víry, Dobré ráno, Dobrodružství vědy a techniky, Evropa dnes, Kvarteto, Křesťanský magazín, Na stopě, Sváteční slovo, diskuzní pořady, Historie CS, koncerty, publicistika, nejrůznější ceny typu Anděl, Český lev, Magnesia Litera, přenosy z důležitých společenských událostí, dokumenty, zábavně naučné pořady typu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli, Kluci v akci, Toulavá kamera, Kočka není pes, Zázračné bylinky, Polopatě či Hobby naší doby…
Je ale pravda, že velkou část z toho nahrazuje opět Youtube a to překvapivě dobře. Diskuzí, nejrůznějších kutilských a hobby věcí, nebo cestopisů najdete na Youtube mraky a často jsou mnohem lepší a komplexnější než konkurence na ČT. A mají i podobnou sledovanost v desítkách až stovkách tisíc. Můj kolega Čočík kupříkladu natáčí veledlouhé reporty ze svých často neuvěřitelných cest okolo světa a tak můžete kupříkladu shlédnout několikahodinový epos odehrávající se takřka celý uvnitř indického vlaku na cestě napříč Indií a to vše natočeno Go pro kamerou z pohledu první osoby. A s téměř šokující sledovaností. Je to natočené profi? Ne. Je to pro jeho cílovku mnohem zajímavější než cestopisy na ČT? Asi ano.
ČT Sport
Na sport se nedívám a tak o něm nebudu psát, nicméně existují soukromé české sportovní stanice a jsem přesvědčen, že bez konkurence ČT by dokázaly zajistit i přenosy z Olympiády a velkých sportovních akcí. A levněji než státní moloch.
ČT24
No a zde jsme u části nejkontroverznější. Politika.
Jsem přesvědčen, i když je to čistě můj subjektivní názor, že ČT24 neplní svou veřejnoprávní funkci. Nereprezentuje názor můj, který není rozhodně nikterak menšinový a nereprezentuje ani názory mnoha jiných názorových skupin a politických proudů. Informace, které sleduji z jiných privátních médií a od nezávislých novinářů jsou v ČT naprosto absentující a to nemluvím o žádných extrémech, ale prostě klasickém konzervativním pohledu na politiku a řešení některých společenských otázek.
Na ČT je bohužel zcela běžné, že se o kontroverzním tématu baví několik lidí reprezentujících pouze jednu stranu věci. Některé události jsou zcela tendenčně opomíjeny a jiné naopak absurdně zveličovány. Kupříkladu prostor daný o informování o demonstracích s účastí v řádech desítek tisíc a demonstrací v řádech desítek jednotlivců (klimatičtí extremisté) je často v do očí bijícím nepoměru.
I ze soukromých profilů drtivé většiny novinářů jsou zcela evidentní jejich politické postoje, kterým pak odpovídá jen špatně maskovaná zaujatost ve vysílání. Koneckonců to konstatovala i Rada ČT kupříkladu o nevyváženosti prezidentských debat.
Jsem přesvědčen, že idea „veřejnoprávnosti“ je zcela nerealizovatelná utopie a je zcela absurdní se o to vůbec snažit. Lidé mají osobní preference a zaujatosti a je takřka nemožné se od nich oprostit. Proto považuji za jediný správný způsob maximální svobodu projevu a volný trh s informacemi, kde si konkurují soukromá média, u kterých jasně víme jejich postoje a koho reprezentují. ČT24 tento trh velmi deformuje, protože má značně zvýhodněnou finanční pozici a možnosti a považuji ji proto nejen za zcela zbytečnou, ale vlastně škodlivou.
Prakticky se na ní nekoukám, protože lepší, aktuálnější a objektivnější informace lze získat jinde. Navíc s nástupem AI překladů a titulkovačů takřka zcela zmizela jazyková bariéra i pro lidi nevládnoucí cizími jazyky.
Potřebujeme tedy Českou televizi?
Jak na co. Naše kultura ani demokracie by rozhodně nezanikla, kdyby ČT byla mnohem menší. Stejně tak prostě éra televize končí. To na co měla dřív velká televize prakticky monopol dnes může za zlomek nákladů dělat ve stejné kvalitě prakticky kdokoliv a taky už dělá.
Překvapivě dobrá je například dnešní doba pro dokument, kterých vzniká obrovské množství, jde to dělat levně a lze ho dobře uplatnit na trhu, včetně streamovacích platforem. Takže i tam úloha klasické televize klesá.
Jsou ale věci, které tak snadno dělat nelze, protože jsme malá země a trh některé věci prostě nedokáže uživit. Tedy především věci nákladné. Jenže právě tady podle mě ČT značně selhává. Díky tomu zde tak už více než dekádu prakticky neexistují původní české pořady, filmu a seriály pro děti. Což pokládám pro sociální a kulturní vývoj postižené generace za opravdu tragédii. Moje děti prostě nemají žádné české moderní hrdiny, se kterými by se mohly identifikovat. A nemá je ani odrostlejší mládež. Moje děti tak stále (naštěstí rády) poslouchají 40 let staré desky s Hurvínkem, čteme si 100 let starého Ferdu Mravence a 50 let staré Boříkovi lapálie.
Kdybych chtěl dětem pustit nějaký film, ze kterého by se mohly poučit o vzdálenější české historii, máme velkou smůlu, protože nic takového jako filmy Otakara Vávry, nebo komunistické (a často docela dobré) historické inscenace tu v porevoluční době prakticky nevzniklo. Takže jsme, co se týče osobností jako Karel IV a Rudolf II. odkázaní na Císařova pekaře a Noc na Karlštejně.
Ale i dramata a komedie ilustrující současný život v naší zemi jsou naprostou raritou, která ale když se objeví, je to obří hit. Místo toho Česká televize natáčí přiblblé romantické komedie, zcela komerční kýčovité zábavné show a nekonečné podprůměrné kriminální seriály, což je doména těch nejkomerčnějších televizních stanic a rozhodně si to nemusíme platit z daní, což prakticky povinný poplatek za televizi je.
Navíc díky tomu, že v ČT je několik dramaturgických skupin, rozhoduje o tom, na co se budeme dívat a co bude ovlivňovat český vkus a kulturu jen několik jednotlivců, což není nikdy dobře a větší pluralita a pestrost nastane právě když o všem nerozhoduje jeden producent s dovným vkusem jak žába na prameni. V mém oboru (počítačové hry) znamenalo zbavení se podobných klíčníků díky možnosti crowdfundingu a vydávání her na všem přístupných obchodec, obrovskou renesanci, větší svobodu pro tvůrce a vznik mnoha nových inovativních produktů.
Kdyby někdo jen přerozděloval peníze na původní českou tvorbu, za 7 miliard by tu každý rok mohlo vzniknout 70 filmů s rozpočtem 100 milionů. Kdybychom to zprůměrovali na 25 milionů za hodinu pořadu, může zde vzniknout 280 dílů opravdu výpravných seriálů.
Otázka je, co chceme. Jestli aby nám někdo natáčel to samé, co najdeme zadarmo na youtube ve stejné kvalitě a do toho pár ne moc dobrých detektivek, přičemž jednou za čas nějakým zázrakem z toho vypadne něco jako Volha, nebo Most, které ovšem stojí jen zlomek z těch 7 miliard, co stojí všechno to divadlo okolo. Nebo jestli by nebylo lepší financovat jen to, co tu skutečně samo od sebe vznikne jen těžko – nákladnější filmy s nějakým celospolečenským přesahem. Protože sportovních kanálů máme několik. Nezávislých médií, která zastávají stejné pozice jako ČT tu je nespočet. Je tu dokonce i druhá zpravodajská televize. A Stardance můžou klidně vysílat i na Nově. Ono koneckonců natočit přenos z Českých lvů taky není něco, co se nedá zvládnout jinde než v ČT.
Daniel Vávra 
Dobrý den. Česká televize nezvyšovala poplatky několik let. Přes to používá profesionální techniku ne tý nejvyšší úrovni o který se komerčním televizím ani nezdá. Její obsluha je rovněž na velice profesionální úrovni. Dokonce na takový že , její vědomosti a profesionalitu využívají jiné televize na světě ( Brazílie – MS fotbal , Lotyšsko MS hokej atd.). Vlasnit takovou televizi je preztiž. Je to něco jako mít Mercedesa před barákem. Škoda že jste nezmínil, ať již v nevědomosti či záměrně pořady jako je “Hydepark Civilizace, Večerníček nebo Branky,body,vteřiny” . Zkrátka pořady které nemají ve světě konkurenci. Je to opice který musí te dát banány. A ikdyž jsem zrovna nezaměstnaný a invalidní důchodce, tak na ty banány dám rád. Je to Mercedes mezi televizemy na který přispěji rád. Jo mimochodem Okresní Přebor není dílem ČT. Moc toho o naší televizi nevíte.
LikeLike