Kdo je tady populista?

V dnešní době je kde kdo označován za pravicového populistu. Tedy – jakýkoli pravičák, který zaznamenal jakýkoli úspěch, je označován za pravicového populistu, čímž je myšleno, že si nesplnitelnými, lživými sliby získal hlasy hloupé lůzy.

Naposledy se tak stalo po nedávných holandských volbách, kdy politika Wilderse bojujícícho proti islamizaci Holandska, označovaly za pravicového populistu takřka všechny média i politici u nás i ve světě. Mimo jiné ho takto častoval i “holandský Trudeau”, syn Maročana a poloviční Indonésanky Jesse Klaver. Předseda Zelené levice, kteroužto naopak média korunovala na nepsaného vítěze voleb, protože v “atmosféře pravicového populismu”, se jí podařilo získat nejvyšší počet hlasů za několik posledních dekád.

A tak se přihodilo, že Wilderse, který skončil ve volbách jako druhý, označila mediální fronta za poraženého a Klavera, který skončil jako šestý, vlastně za vítěze. Říkejme tomu třeba zbožné přání, nebo fake news, ale je to tak a v dnešní době je to standardní novinářská praxe.

Fascinující na tom celém příběhu je, jak se pomalu dostáváme do stavu popisovaného ve slavném románu 1984.

Poražený je vítěz, “válka je mír, svoboda je otroctví, ignorance je síla” a komunista není populista.

My umíme za to vzít!

Posun významů slov a chápání reality je v dnešní době opravdu neuvěřitelný. Tak kupříkladu – česká média a intelektuální elity nenávidí komunisty. Nenávidět KSČM je stejně v kurzu jako chodit na farmářské trhy a nadávat tam na Zemana.

Zároveň ovšem přesně ti stejní lidé mají nepokrytou radost, že v Holandsku se dere k moci strana Zelená levice. Co je na tom zvláštního? Inu třeba to, že strana Zelená levice vznikla sloučením  Komunistické strany Nizozemska, Pacifistické socialistické strany, Politické strany radikálů a Evangelické lidové strany. Těžko si tedy představit radikálnější levičáky.

Ve skutečnosti kdybych si měl vybrat mezi komunistou Filipem a Jessem Klaverem, nebudu váhat ani sekundu. Filip je dávno umírněný bezzubý pes spokojený se štěkáním v opozici, zatímco Klever je nebezpečný radikál se stejnou rétorikou jakou měl Kléma Gottwald v roce 1946.

Přeháním? Tak schválně – programové teze Zelené levice v současnosti a KSČ v roce 1946:

• Zelená levice 2017 chce spravedlivé rozdělení omezených zdrojů mezi všechny občany na světě a mezi současné generace a generace budoucí.
• Komunisté 1946 chtějí, aby malé a drobné podniky byly spravedlivě a plánovitě vedeny, spravovány a státem podporovány k prospěchu řemesla a obchodu, aby dostávaly spravedlivý příděl surovin, strojů a účasti na veřejných a státních dodávkách, dovozu a vývozu atd.
• Zelená levice 2017 chce uvolněné společenské vztahy a spravedlivé rozdělení příjmů, jež dají každému příležitost k práci, péči, vzdělávání a kombinovat volný čas.
• Komunisté 1946 chtějí, aby věda, umění, vzdělání a výchova sloužily u nás lidu, pracujícím, blahobytu, rozvoji a štěstí celého národa a ne jenom úzké vrstvě bohatých, životem přesycených vyvolenců.

  

  Vyhrňme si rukávy!

• Zelená levice 2017 chce pluralitní společnost, na níž se podílejí všichni stejně a mají co největší volnost k účasti. To kombinuje otevřenost společnosti a zelenou politiku.
• Komunisté 1946 chtějí, aby byl zachován a hájen soukromý majetek všech těch, kdož ho nabyli poctivou prací, aby se podnikání řemeslníků, malých a drobných živnostníků a obchodníků zdárně vyvíjelo a netrpělo konkurencí zištných velkopodnikatelů, aby z distribuce byly vyřazeny všechny zbytečné a prospěchářské mezistupně velkoobchodu.
• Zelená levice 2017 chce ideální občanství, v níž se každý může plně podílet na demokratickém procesu a cítit se odpovědným za organizaci společnosti. Posílení mezinárodního právního řádu, světového míru a zajištění dodržování lidských práv.
• Komunisté 1946 jsou proti zavádění kolchozů u nás, proti jakýmkoliv formám násilného združstevňování.

Jak vidíte, nezměnilo se prakticky nic. Bohatým brát a chudým dávat (podplácet voliče z cizích peněz). Všechno bude patřit všem (znárodňování). Všichni si budou rovni (nikdo nebude mít nic). Musíme se spravedlivě podělit (okrást ty schopné a dát to neschopným).

Jesse Klaver si na nezájem médií nemůže stěžovat. Komunismus je dnes zase v módě.

Konečně se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu – slovu POPULISMUS. Populismus je definován následovně:

“Populismus je líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů. Jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Je tedy zaměřen proti elitářství.”

Můžete mi říct, co je víc populističtějšího, než slibovat chudým, že seberete peníze zlým bohatým a dáte je jim? Co je víc populističtějšího, než blábolit o naprosto nerealizovatelných zhovadilostech jako je nepodmíněný příjem tak, jako dnešní levičáci? Co je víc populističtějšího, než slibovat lidem nějakou fiktivní a nedosažitelnou rovnost mezi chudými a bohatými, chytrými a blbými a pracovitými a línými?

Komunismus = nejvyšší stupeň populismu. Jesse Klaver je ultimátní populista.

Novodobý Hitler osobně.

A Wilders? To je takový “líbivý populární populista”, že za svoje výroky stojí před soudem, musí se pohybovat pouze s ochrankou, jezdí neprůstřelnými auty a nechodí na veřejnost, aby nebyl zavražděn. Média i establishment ho svorně celou jeho kariéru upřímně nenávidí a označují za ultrapravici a takřka neonacistu, což jim Wilders dost kazí tím, že je proizraelský. Ve skutečnosti Wildersova PVV je v zásadě pro ekonomický liberalismus, daňové škrty a jinak zastává všeobecně konzervativní hodnoty – víra, tradice, národní hrdost a tak. Wilders je pak asi tak stejně charismatický “vůdce” jako vosková figurína komisaře Trachty, která dokola prohlašuje “KACHNY”. Oproti tomu z okolních fotek si můžete udělat docela dobrý dojem o tom, kdo si buduje kult osobnosti…

Nácek Wilders. Tak určitě.

Žijeme v době, kdy komunistický populista označuje konzervativce, který močí proti větru tak, že už to víc nejde, za populistu. Média nenávidící komunisty, mu za to nadšeně tleskají a komunisty, kteří se přejmenovali na zelené a trochu přitvrdili ve svém starém programu, oslavují jako spasitele demokracie.

Socialistům, kteří jsou v západní Evropě i u nás u moci takřka celou druhou polovinu dvacátého století, se podařilo všechny přesvědčit, že za všechny problémy nemůžou oni, ale zlí nacionalisté, pravičáci a nadnárodní kapitalistické korporace. Tedy ti, kteří buď neměli na vládnutí žádný vliv, nebo si socialisty celou dobu “poctivě” podplácejí.

A Putin. Na toho bysme samozřejmě neměli zapomínat.

“Největším úspěchem ďábla bylo, když přesvědčil lidstvo, že neexistuje.”